Jak se naučit číst v jazyce s jinou abecedou

Rozhodneš se učit rusky. Nebo řecky, korejsky či hebrejsky. Najdeš dětskou knížku, ceduli nebo zadní stranu obalu od jídla a nepřečteš z toho nic. Nejde jen o to, že ještě neznáš slova. Nepoznáš ani, kde jedno písmeno končí a kde začíná další.

To je abeceda. Je to mnohem menší úkol, než se zdá, a zároveň jediná část učení jazyka, která má konec. Nová abeceda je krátký, uzavřený seznam. Řečtina má 24 písmen. Ruština 33. Korejský hangul má 24 základních. Jednu abecedu už čteš úplně automaticky a naučit se druhou dá mnohem méně práce než naučit se jazyk, který ji používá. Jakmile písmena znáš, začíná běžné učení jazyka.

Kolik písmen se musíš naučit?

Méně, než si možná myslíš, a často méně, než má abeceda, kterou už používáš:

• Řečtina: 24 písmen, sedm samohlásek a sedmnáct souhlásek, od alfy po omegu. Jedno z nich, sigma, má ještě druhý tvar, ς, který se používá jen na konci slova.
• Ruština: 33 písmen. Kerek a Niemi ve své studii o ruském pravopisu a osvojování čtení uvádějí 21 písmen pro souhlásky, 10 písmen pro samohlásky a dva znaky, ь a ъ, které nemají vlastní hlásku a ukazují, jestli je souhláska před nimi měkká, nebo tvrdá.
• Hebrejština: 22 písmen, samé souhlásky, píše se zprava doleva. Pět z nich má zvláštní tvar, který se používá na konci slova.
• Korejština (hangul): 14 základních písmen pro souhlásky a 10 základních písmen pro samohlásky a k nim složená písmena, která z nich vznikají. Píšou se dohromady ve slabičných blocích.

Některá z těch písmen dokonce nejsou nová. Podle standardu Unicode vznikla latinka i azbuka z řecké abecedy, takže řada řeckých a cyrilských písmen vypadá jako písmena, která znáš. Hangul naopak vznikl záměrně. V knize z roku 1446, která ho představila, král Sedžong vysvětlil, že prostí lidé nedokázali zapsat své myšlenky čínskými znaky, a proto vytvořil 28 nových písmen, která se lidé můžou snadno naučit a používat každý den.

Která písmena dělají největší potíže?

Ta, která vypadají povědomě. Úplně neznámý tvar je zjevně nový, takže mu věnuješ pozornost. Tvar, který znáš, budeš dál číst postaru. V azbuce je Р hláska r, В je v, Н je n a С je s, a dokud je cíleně nenacvičíš, budeš je pořád číst jako P, B, H a C. Těch pár se nauč jako první.

Čte se nová abeceda hůř než angličtina?

Když už písmena znáš, bývá to často naopak snazší, protože pravopis je pravidelnější.

Výzkumníci popisují písemné systémy podle jejich ortografické hloubky. V mělkém písemném systému ti zápis slova řekne, jak ho vyslovit. V hlubokém ho často musíš už znát. Ve srovnání hebrejštiny, angličtiny a srbochorvatštiny došli Frost, Katz a Bentin k závěru, že v mělkých ortografiích čtenáři získávají výslovnost slova přímo z písma, kdežto v hlubokých ji berou ze slov, která už znají.

Angličtina leží na hlubokém konci škály. Vezmi si „cough“, „though“, „through“ a „thought“: čtyři slova s „ough“ a každé se vyslovuje jinak. Když Seymour, Aro a Erskine porovnávali děti, které se učily číst v angličtině a ve 12 dalších evropských písemných systémech, většina dětí uměla před koncem prvního školního roku číst jednoduchá slova přesně a plynule. Nejvýraznější výjimkou byla angličtina: čtení se v ní rozvíjelo více než dvakrát pomaleji než v mělkých písemných systémech.

Řečtina, korejština i ruština jsou pravidelnější než angličtina. Řečtina je natolik pravidelná, že každé písmeno nebo dvojici písmen ve slově lze popořadě přiřadit k hlásce. Hangul se čte tak, že každé písmeno odpovídá jedné hlásce. Ruština je z těch tří nejméně pravidelná. Kerek a Niemi označují její pravopis za pravidelný a předvídatelný, ale s velkým počtem výjimek. Přízvuk může padnout na kteroukoli slabiku a označuje se jen ve slovnících a v knihách pro děti a pro ty, kdo se jazyk učí. Nepřízvučné samohlásky se mění, takže сова (sova) se vyslovuje „sava“ a z pravopisu to poznat nejde. Když ale písmena znáš, dokážeš ruské slovo přečíst podle písmen a většinou se správné výslovnosti přiblížíš, což je víc, než nabízí anglický pravopis.

Co když písmo vynechává samohlásky?

Hebrejština funguje jinak. Je to abdžad, písemný systém, který zaznamenává souhlásky. Jak popisují Wasserstein a Lipka, samohlásky lze vyznačit drobnými tečkami kolem písmen, ale text s tečkami se používá hlavně v knihách pro malé děti, v poezii a v posvátných textech. Běžná hebrejština tečky vynechává a čtyři písmena slouží zároveň jako souhlásky i jako samohlásky.

Tím se mění, kolik ti znalost abecedy dá. Hebrejština s tečkami se blíží principu jedno písmeno, jedna hláska, a právě s ní se děti učí číst. Hebrejština bez teček je ve srovnání Frosta, Katze a Bentina nejhlubší ze tří písemných systémů. Share a Bar-On ji popisují jako plnou homografů, slov, která se píšou stejně, ale čtou různě. Bez teček často musíš slovo znát, jinak ho nepřečteš. Proto je v hebrejštině ještě důležitější než v řečtině nebo ruštině naučit se slova brzy. Začni textem s tečkami a počítej s tím, že přechod na text bez teček bude samostatný krok.

Jak se písmena učit?

Uč se každé písmeno jako hlásku, ne jako obrázek. Čtení znamená převádět tvary na zvuky, takže každé písmeno při učení vyslov nahlas.

Piš písmena rukou. Ve studii, kterou publikovali Longcamp a kolegové, se dospělí učili nové znaky buď psaním perem na papír, nebo psaním na klávesnici. Ti, kdo znaky psali rukou, je lépe rozlišovali od jejich zrcadlových obrazů a rozdíl přetrval několik týdnů.

Uč se pár písmen najednou a v dalších dnech se k nim vracej. Cepeda s kolegy ve velkém přehledu studií o rozloženém procvičování zjistil, že když se učení rozloží do několika oddělených sezení, vybavuješ si látku lépe, než když stejné učení proběhne v jednom bloku.

A v ruštině ber psací písmo jako samostatný úkol. Několik ručně psaných ruských písmen vypadá dost jinak než tištěné: ručně psané т vypadá jako m a ručně psané д jako g.

Proč je luštění nového písma tak únavné?

Protože ze začátku ti čtení písmen zabere veškerou pozornost. Kerek a Niemi uvádějí, že děti, které se teprve učí číst rusky, mají mentální kapacitu plně zaměstnanou tím, že procházejí písmena jedno po druhém, a proto mají potíže určit, kam padá přízvuk. Možná ten pocit znáš: dojdeš na konec řádku, každé slovo máš vyslovené a nerozumíš ani jednomu. Je to jeden z důvodů, proč je čtení v každém novém jazyce ze začátku únavné.

S praxí to jde snáz a nejvíc pomáhá číst hodně velmi lehkého textu, kde jsou slova krátká a většinou známá. Tak vidíš písmena znovu a znovu a nemusíš přitom luštit větu plnou nové slovní zásoby.

Znamená znalost abecedy, že umíš v jazyce číst?

Ne. Znamená, že umíš slova vyslovit podle písmen. Model Simple View of Reading, který v roce 1986 navrhli Gough a Tunmer, popisuje čtení jako součin dvou samostatných dovedností: dekódování, tedy převedení psaného slova na mluvené, a porozumění jazyku, tedy pochopení toho slova, když už ho máš. Potřebuješ obojí. Slovo „rekognoskace“ dokážeš přečíst a přitom nemít tušení, co znamená.

Znalost abecedy je ta dekódovací polovina. Ruskou větu můžeš přečíst nahlas správně a nerozumět z ní ničemu. Jakmile tedy písmena znáš, začíná obvyklá práce: slova, pak gramatika, pak další slova. Rozdíl je v tom, že abecedu zvládneš jednou, úplně na začátku. Potom už tvůj čas patří samotnému jazyku.

Kde začít?

Pokud se díváš na nové písmo a nevíš, kde začít, tady je pořadí, kterého se můžeš držet:

1. Uč se písmena jako hlásky, pár denně, nahlas. Piš je rukou.
2. Jako první se nauč písmena, která vypadají povědomě, tedy ta, která připomínají písmena, jež znáš, ale znamenají jinou hlásku.
3. Nauč se první slova, jakmile umíš přečíst písmena, aby ti přečtení slova dalo význam, a ne jen zvuk. Nejčastější slova jsou na řadě jako první, protože se objevují na každé stránce.
4. Ze začátku čti výrazně pod svou úrovní: etikety, popisky, dětskou knížku, první knihu, kterou dočteš. Jde o to vidět písmena mnohokrát, ne dát si zabrat.
5. Nevyhledávej si každé slovo. Nemusíš rozumět všemu, a přesto můžeš číst dál a zlepšovat se.

V Simply Fluent tě bezplatný kurz abecedy naučí písmena hebrejštiny, ruštiny, řečtiny, ukrajinštiny a korejštiny po několika najednou a ti, kdo mluví anglicky a učí se rusky nebo hebrejsky, můžou dostat i kartičky se 100 nejčastějšími slovy. To zhruba odpovídá pořadí výše. Na pořadí ale záleží víc než na nástroji. Zafunguje jakákoli metoda, která tě od písmen rychle dostane ke slovům a pak ke čtení.

Vyber si dnes pět písmen a říkej je nahlas, dokud je nedokážeš přečíst bez zaváhání. Zítra dalších pět. Slova budeš umět přečíst nahlas dlouho předtím, než jim porozumíš, a to je správné pořadí.