Deset minut denně, nebo hodina týdně: co funguje lépe?

Představ si dva lidi, kteří se učí cizí jazyk. První čte deset minut každý den. Druhý čte hodinu každou sobotu. Za týden je to zhruba stejné množství čtení: sedmdesát minut proti šedesáti.

Který z nich bude za rok znát víc slov? Času je u obou skoro stejně, takže rozhoduje, jak je ten čas rozložený. Výzkum paměti na to má docela jasnou odpověď a výzkum návyků přidává druhý důvod. Ani v jednom případě nejde o disciplínu.

Je deset minut denně lepší než hodina jednou týdně?

Pokud jde o zapamatování toho, co se učíš, výzkum hovoří ve prospěch deseti minut denně. To, co se procvičuje v několika sezeních, si člověk zapamatuje lépe, než když stejné množství procvičování udělá najednou. Ve výzkumu paměti je to dobře prozkoumané zjištění a ověřovalo se i při učení druhého jazyka.

Je třeba přiznat jedno omezení. Tyto studie testovaly procvičování: lidé se učili seznamy slov, struktury nebo fakta a pak z nich dělali test. Denní a týdenní čtení přímo nesrovnávaly. Argument pro toho, kdo čte denně, je tedy rozumné odvození z dostupných důkazů, ne naměřený výsledek.

Co je efekt rozložení v čase?

Je to zjištění, že informace, ke kterým se vracíš s odstupem, si pamatuješ lépe než informace, které se naučíš v jednom bloku. Přehled Nicholase Cepedy a kolegů z roku 2006 k tomu shrnul 317 experimentů, většinou se seznamy slov a dalším verbálním materiálem.

Přímo pro učení jazyků zahrnula metaanalýza Su Kyung Kim a Stuarta Webba z roku 2022 48 experimentů, kterých se účastnilo 3 411 lidí. Rozložené procvičování mělo oproti nahuštěnému středně velkou až velkou výhodu. Delší rozestupy mezi sezeními dopadly v testech hned po procvičování zhruba stejně jako kratší, v pozdějších testech lépe.

Jak denní čtení rozloží setkání se slovy do více dní?

Běžná slova se v každé knize vracejí znovu a znovu. Když čteš každý den, slovo, které potkáš v pondělí, se může znovu objevit ve středu a pak v pátek, takže ho potkáš v různé dny. Když čteš jednou týdně, můžeš stejné slovo potkat třikrát za jedno posezení a pak celý týden ne.

Slova se musí vracet mnohokrát. Ve studii Roba Waringa a Misako Takaki četli studenti zjednodušenou četbu, ve které nová slova nebyla přeložená ani zvýrazněná. Po třech měsících si z 25 nových slov, na která je testovali, pamatovali význam jen zhruba jednoho, a ze slov, která potkali méně než osmkrát, si nepamatovali ani jedno. Čtení po troškách každý den nezmění, jak často se slovo v knize objevuje. Rozloží ale tato setkání do více dní, a právě takové rozložení popisují studie zmíněné výše.

Kolik se dá přečíst za deset minut denně?

Víc, než by se zdálo. Ve studii, kterou provedli Waring a Takaki, četli studenti snadnou zjednodušenou četbu rychlostí asi 105 slov za minutu. Při zhruba 100 slovech za minutu je deset minut asi 1 000 slov textu. Když budeš rok číst deset minut denně, je to asi 365 000 slov. Paul Nation počítá s tím, že typický román má 120 000 slov, takže to vychází zhruba na tři romány ročně.

Sobotní čtenář toho za rok přečte o něco méně, asi 312 000 slov za 52 sezení. Množství textu je podobné. Rozdíl je v tom, jak je rozložené, a v návyku, který každý z těch rozvrhů buduje.

Co se stane s návykem, když jeden den vynecháš?

Méně, než se možná bojíš. Ve studii z roku 2010 sledovala Phillippa Lally s kolegy 96 lidí. Každý z nich si vybral jednu činnost spojenou s jídlem, pitím nebo cvičením, kterou bude dělat každý den ve stejné situaci, a výzkumníci po dobu 84 dní sledovali, jak automatické jim to připadá. Trvalo v průměru 66 dní, než se tento pocit ustálil, a rozdíly mezi lidmi byly velké, od 18 do 254 dní. Vynechání jednoho dne nemělo podstatný vliv na to, jak se návyk vytvářel.

Z toho plynou dvě věci. Činnost, kterou děláš každý den ve stejnou chvíli dne, je ten druh návyku, který tato studie měřila, takže deset minut po snídani nebo v autobuse cestou domů do toho dobře zapadá. A jeden vynechaný den není důvod to vzdát. Dlouhé řady vynechaných dnů studie netestovala, takže nejbezpečnější je držet mezery krátké: když včerejší čtení vypadlo, čti dnes.

Co dělat v den, kdy se ti číst nechce?

Čti méně, ale čti. Nastav si minimum, které jde splnit i ve špatný den: jednu stránku nebo jeden odstavec. Některé dny u toho skončíš a to je v pořádku. Jindy, jakmile knihu otevřeš, budeš pokračovat dál.

Pokud chceš na takové dny víc nápadů, článek jak číst, když se ti nechce jich nabízí několik, od velmi krátkého čtení po opakované čtení knihy, kterou už znáš. A pokud chceš vidět, jak se stránky během měsíců sčítají, podívej se na článek o tom, proč každá přečtená stránka usnadní tu další.

Jaký rozvrh si tedy vybrat?

Pokud můžeš číst jen v sobotu, čti v sobotu. Hodina týdně je mnohem lepší než nic. Pokud ale máš na výběr, rozděl si ten čas: deset minut denně dává víc příležitostí potkat stejná slova v různé dny a buduje ten druh každodenního návyku, který výzkum měřil.

Vyber si chvíli, která už je součástí tvého dne, čti deset minut a zítra to zopakuj.