Jak číst v cizím jazyce, když se ti nechce

Praktické způsoby, jak udržet návyk číst v cizím jazyce i v týdnech, kdy nemáš sílu ani energii, protože pravidelnost je důležitější než intenzita.

Když na čtení nemáš sílu

Úterý, devět hodin večer. Celý den v práci. Večeře uvařená. E-maily zodpovězené. K tomu ta věc, která vůbec neměla být věc, ale úplně jistě byla. Teď sedíš na gauči a v hlavě máš jedinou myšlenku: mám si číst španělsky.

A hned za ní další: vůbec, ale vůbec nechci číst španělsky.

Víš, že čtení ti prospívá. Víš, že je to jeden z nejlepších způsobů, jak si budovat slovní zásobu. Víš, že tvůj pokrok závisí na pravidelném cvičení. A víš, že kniha leží hned vedle a čeká, nejspíš v telefonu, rozhodně po ruce víc, než tvoje výmluvy naznačují.

Jenže nemáš sílu. Nebo čas. Nebo prostě nemáš náladu.

To není problém s motivací. To je lidský problém. A tvářit se, že neexistuje, dělat, jako by se opravdovým studentům jazyků chtělo učit vždycky, je jeden z nejškodlivějších mýtů ve světě učení jazyků.

Pravidelnost nestojí na tom, že se každý den cítíš motivovaně. Stojí na tom, že máš způsob, jak pokračovat i ve dnech, kdy se tak necítíš.

Proč se ti nechce (a proč je to normální)

Než přejdu ke strategiím, pomůže pochopit, proč se to děje. Nechce se ti číst v cizím jazyce proto, že čtení v cizím jazyce stojí úsilí a na konci náročného dne ho máš k dispozici méně.

Psychologie pro to má pojem vyčerpání ega: představu, že vůle čerpá z omezeného zdroje, který se při používání tenčí. Ta představa je méně pevná, než se kdysi zdálo. Když 23 laboratoří zopakovalo standardní experiment s vyčerpáním ega s více než 2 000 účastníky, zjištěný efekt byl tak malý, že mohl být i nulový. Ten pocit ale znáš i bez teorie. Čtení v cizím jazyce je pro hlavu práce. I když si ho užíváš, tvůj mozek pracuje usilovněji než při čtení v mateřštině.

Takže když máš za sebou psychicky náročný den a představa, že otevřeš německý román, působí, jako by po tobě někdo chtěl počítat integrály v sauně, není to slabost. To tvůj mozek jen přesně hlásí, kolik kapacity mu zrovna zbývá.

Otázka nezní: „Jak se donutit číst, když jsem úplně bez sil?“ Otázka zní: „Jak si čtení zařídit tak, aby šlo i s energií, kterou mám teď?“

To jsou dvě velmi odlišné otázky a vedou k velmi odlišným strategiím.

Strategie 1: Mikročtení

James Clear v knize Atomové návyky popisuje princip, který se při učení jazyků hodí obzvlášť: když se ti nedaří návyk udržet, zmenši ho natolik, že je skoro nemožné říct ne.

Přeneseno na čtení: místo závazku 30 minut čtení ve chvíli, kdy jsi úplně bez sil, si dej závazek dvou minut. Dvě minuty. Otevřít knihu, přečíst jednu stránku, zavřít knihu.

Zní to směšně málo, a přesně tak je to myšlené. Dvě minuty nevyžadují motivaci. Nevyžadují energii. Skoro nevyžadují ani vědomí. A přesto dokážou něco obrovského: udrží návyk naživu.

Krátké čtení návyk buduje taky

Výzkum utváření návyků, který vedla Phillippa Lally s kolegy na University College London, se často shrnuje do věty „návyk vzniká za 66 dní“. Jejich studie z roku 2010, publikovaná v časopise European Journal of Social Psychology, sledovala 96 lidí po dobu 12 týdnů, během nichž každý den opakovali jedno zvolené chování ve stejném kontextu, třeba „po snídani“. Pocit, že chování probíhá automaticky, v průměru přestal sílit zhruba po 66 dnech, ale rozptyl byl obrovský, od 18 dní po odhadovaných 254. O délce jednotlivých opakování studie vůbec nebyla; byla o tom, že se chování opakuje ve stejném prostředí a na stejný podnět. Zjistila také, že vynechání jednoho dne mělo na to, jak automatický návyk nakonec byl, jen malý vliv.

Dvě minuty čtení jsou v tomto smyslu pořád opakování: máš splněno, na obvyklém místě, v obvyklý čas. Časem se možná začneš vnímat jako člověk, který si každý den čte španělsky.

Za pohled stojí i čísla. Pět minut denně po celý rok je přes 30 hodin čtení. Delší čtení párkrát týdně dá na papíře víc, ale jen pokud k němu opravdu dojde. Ve špatném týdnu jde jako první stranou, zatímco pět minut drží návyk v chodu.

Jak na to

  • Nastav si minimum tak nízko, až je to trapné. Jedna stránka. Dvě minuty. Tři odstavce. Cokoli, co působí směšně snadno. To je tvoje spodní hranice pro špatné dny.
  • Připoj to k něčemu, co už děláš. Přečti si stránku před spaním. Čti u ranní kávy. Čti v autobuse. Přesně tak byla postavená studie Phillippy Lally: jedno chování, opakované po stejném podnětu během dne.
  • Jednoduše si to zapisuj. Série v kalendáři, fajfka v zápisníku, cokoli, co pravidelnost zviditelní. Řada dnů za sebou dokáže motivovat sama o sobě.

Pokud máš čtení v telefonu (a tam patří), máš ho pořád u sebe. Čekáš na kávu? To jsou dvě stránky. Čekárna u doktora? Pět stránek. Tyhle útržky se sčítají.

Strategie 2: Čti znovu, co už znáš

Když máš málo energie, je nový obsah těžký. Každá stránka přináší neznámá slova, nezvyklé věty a mentální zátěž ze zpracování něčeho úplně nového.

Víš, co těžké není? Číst znovu něco, co už máš přečtené.

Může to působit jako podvádění. Není. Opakované čtení je užitečná strategie, která se snadno přehlédne.

Proč opakované čtení funguje

Menší mentální zátěž. Když už příběh znáš, mozek se nemusí namáhat, aby sledoval děj. Tím se uvolní pozornost pro jazyk samotný. Můžeš si všimnout gramatických vzorců, použití slov a stylistických voleb, které ti napoprvé proklouzly.

Upevnění slovní zásoby. Výzkum paměti znovu a znovu potvrzuje, že druhé setkání s něčím po odstupu posiluje paměťovou stopu (efekt rozložení v čase; jeden přehled zahrnul přes 300 experimentů). Číst knihu znovu týdny nebo měsíce po prvním čtení je přirozená forma rozloženého opakování pro každé slovo v tom textu.

Větší plynulost. Známý obsah čteš rychleji a čtení v tomhle tempu je trénink zpracování jazyka bez zastavování, který si pak přeneseš do nového textu.

Nižší práh pro začátek. Vnitřní odpor k tomu začít je mnohem menší, když materiál už znáš a líbil se ti. „Přečíst si znovu kapitolu, která mě bavila“ se unavenému mozku prodává mnohem snáz než „začít novou kapitolu plnou neznámých slov“.

Jak číst znovu v praxi

  • Měj svou „knihu na pohodu“. Jednu knihu v jazyce, který se učíš, kterou už máš přečtenou a bavila tě. Když na nový materiál nemáš sílu, otevři ji. Přečti si kapitolu, na kterou máš zrovna chuť. Bez tlaku, bez sledování pokroku, jen známá slova ve známém příběhu.
  • Vracej se k oblíbeným pasážím. Nemusíš číst znovu celé knihy. Vrať se ke scénám, které máš nejradši. Vyvrcholení. Vtipný dialog. Krásný popis. Tyhle pasáže jsou odměnou, protože už víš, že jsou dobré, a návrat k nim upevňuje jazyk v příjemném emočním kontextu.
  • Čti znovu na vyšší úrovni. Pokud při prvním čtení knihy hodně pomáhal překlad, zkus ji číst znovu s co nejmenším dohledáváním. Rozdíl mezi tím, čemu bylo rozumět napoprvé, a tím, čemu rozumíš teď, je hmatatelná míra tvého pokroku, a to dokáže neuvěřitelně motivovat.

Strategie 3: Uprav obtížnost

Ne každé čtení musí posouvat tvoje hranice. V den plný energie je náročný materiál (hutná próza, neznámá slovní zásoba, složitá souvětí) produktivní a uspokojivý. V den bez energie působí tentýž materiál jako trest.

Řešení: měj po ruce materiál v několika úrovních obtížnosti.

Tři úrovně obtížnosti

Představ si možnosti čtení jako nabídku o třech úrovních:

Náročné (pro dobré dny): Autentické texty: romány, publicistika, eseje psané pro rodilé mluvčí. Tady potkáš nejvíc nového jazyka, ale stojí to nejvíc energie.

Pohodlné (pro průměrné dny): Materiál těsně pod tvým maximem. Zjednodušená četba, knihy pro mládež nebo žánry, které dobře znáš. Dost výzvy na další učení, ale ne tolik, aby to působilo jako práce.

Snadné (pro špatné dny): Materiál hluboko ve tvé komfortní zóně. Dětské knížky, opakované čtení, jednoduché příběhy, komiksy, příspěvky na sociálních sítích v jazyce, který se učíš. Cílem není učit se nová slovíčka; cílem je zůstat s jazykem v kontaktu a udržet návyk naživu.

Když máš k dispozici všechny tři úrovně, nikdy nemusíš volit mezi „těžkým čtením“ a „žádným čtením“. Vždycky existuje možnost, která odpovídá tvé aktuální energii.

Komiksy a grafické romány

Tady je nedoceněný zdroj čtení pro dny bez energie: komiksy a grafické romány v jazyce, který se učíš. Obrazový kontext podporuje porozumění způsobem, který samotný text nenabízí. Dialogy bývají krátké a hovorové. A formát je ze své podstaty lehký: kapitolu přečteš za pět minut a máš pocit, že se něco povedlo.

Je snadné myslet si, že komiksy „nejsou pořádné čtení“. To je snobství převlečené za vážnost. Komiks v cizím jazyce tě pořád vystavuje slovní zásobě, gramatice i kulturnímu obsahu. A v den, kdy je alternativou nečíst vůbec nic, je komiks ve francouzštině nekonečně produktivnější než francouzský román, na kterém se na nočním stolku usazuje prach.

Strategie 4: Změň kontext

Někdy problém není v energii ani v motivaci. Je v kontextu. Čteš pořád u stolu, na stejné židli, ve stejný čas, a rutina zevšedněla. Pokud se ti tohle prostředí začalo spojovat s námahou, odpor může nastoupit ještě dřív, než knihu vůbec otevřeš.

Změna toho, kde, kdy nebo jak čteš, může tuhle asociaci přerušit.

Nápady na změnu kontextu

  • Čti v jiné místnosti. Pokud čteš vždycky u stolu, zkus gauč, postel nebo kavárnu. Někdy stačí změnit prostředí a začít je snazší.
  • Čti v jinou dobu. Pokud jsou večery soustavně těžké, zkus rána. Deset minut čtení u ranní kávy, než ti den spotřebuje energii, tě může dostat dál než 30 minut neochotného čtení večer.
  • Čti při něčem jiném. Audioknihy v jazyce, který se učíš, při chůzi, vaření nebo cvičení nejsou „čtení“ v tradičním smyslu, ale udržují tvůj kontakt s jazykem a mohou čtení doplnit.
  • Čti venku. Je to jednoduché a stojí to za pokus. Vezmi si telefon nebo knihu do parku, na lavičku, na balkon. Čerstvý vzduch a jiná scenérie dokážou způsobit, že tentýž text působí jinak.

Strategie 5: Použij pravidlo dvou minut (s pointou)

Minimum dvou minut už jsem zmínil. Tady je ta pointa: jakmile začneš číst, často čteš déle než dvě minuty.

U spousty návyků je nejtěžší začít. Jakmile jsi v knize, jakmile máš přečtený odstavec a jsi uvnitř příběhu, odpor většinou opadne. Přečteš stránku a říkáš si: „No, tak už tu kapitolu dočtu.“ Dočteš kapitolu a říkáš si: „Ještě jedna neuškodí.“

BJ Fogg, který vede Behavior Design Lab na Stanfordu, staví svou metodu Tiny Habits na stejné myšlence: začni s tak malou verzí chování, že je snadné ji udělat. Jakmile začneš, často pokračuješ dál, než bylo v plánu. U závazku dvou minut ve skutečnosti nejde o to číst dvě minuty. Jde o to odstranit překážku před začátkem.

V nejhorších dnech čteš dvě minuty a skončíš. To je v pořádku. Návyk přežije.

V jiných dnech čteš dvě minuty a pokračuješ, protože chceš vědět, co bude dál.

Trik „prostě to otevři“

Ještě méně náročná verze: knihu prostě jen otevři. Nezavazuj se ke čtení. Zavaž se k tomu, že otevřeš aplikaci, podíváš se, kde čtení skončilo, a přečteš první větu dalšího odstavce. To je všechno.

Jde o to odstranit moment rozhodování. Někdy odpor nesměřuje ani tak proti čtení jako proti rozhodnutí číst. Jakmile je rozhodnuto (tím, že knihu otevřeš), čtení často přijde samo.

Vyber si jednu strategii na dnešní večer

Nepotřebuješ všech pět najednou. Vyber si tu, která odpovídá tomu, jak se právě cítíš. Na soustředění už nezbývá síla? Mikročtení. Nechceš nic nového? Přečti si znovu něco známého. Nudí tě aktuální kniha? Uprav obtížnost nebo změň kontext. Nedokážeš se ani rozhodnout? Prostě to otevři.

Cílem nikdy nebylo přečíst v jeden těžký večer hodně. Cílem je nikdy nedopustit, aby se z těžkého večera stal vynechaný večer. Zvládni to dostkrát a pravidelnost přestane být něčím, nad čím musíš vůbec přemýšlet.

Takže dnes večer, až budeš sedět na tom gauči a každá buňka v těle bude říkat „dneska ne“, otevři knihu. Přečti jednu stránku. A pak se rozhodni.

Možná tě to překvapí.

Bylo to užitečné?

Začni knihu ještě dnes večer.

Knihy ve 45 jazycích a 30 dní Premium pro každého.

Stáhnout v App StoreZískat na Google Play