Co se děje v mozku, když čteš v cizím jazyce

Čtení v cizím jazyce zapojuje víc částí mozku než čtení v mateřštině. Námaha, kterou cítíš, je práce navíc a s praxí jí ubývá.

Proč čtení v cizím jazyce tak unavuje

Sedneš si ke knize v jazyce, který se učíš. Máš plné soustředění, chuť i odhodlání. O dvacet minut později máš pocit, že tvůj mozek právě uběhl maraton. Cítíš takové vyčerpání, jaké ti dvě hodiny čtení v mateřštině nikdy nepřinesou.

Není to slabost. Ani to neznamená, že na jazyky nemáš buňky. Kdyby bylo vidět, co se během těch 20 minut dělo v tvé hlavě, možná by tě to naplnilo spíš hrdostí než únavou.

Když totiž čteš v cizím jazyce, tvůj mozek odvádí víc práce než při čtení v prvním jazyce. Studie se zobrazováním mozku ukazují širší aktivitu, a to i v oblastech, které souvisejí s kontrolou. Únava, kterou cítíš, je přesně to, jak se tahle práce navíc projevuje.

Tvůj mozek při čtení v mateřštině

Když chceš vědět, co se děje při čtení v druhém jazyce, pomůže nejdřív pochopit, co se děje při čtení v tom prvním.

Když čteš v mateřštině, probíhá celý proces pozoruhodně efektivně. Tvůj mozek to trénuje desítky let a vybudoval si na tenhle úkol zaběhnuté nervové dráhy. Velmi zjednodušeně: zrakové oblasti zpracovávají tvary písmen, oblasti v levém spánkovém laloku (včetně Wernickeovy oblasti) se podílejí na porozumění a oblasti v levém čelním laloku (včetně Brocovy oblasti) se podílejí na gramatice a stavbě vět.

Tyto oblasti spolupracují a celý proces je tak automatický, že si ho vůbec neuvědomuješ. Oči přejíždějí po stránce a ty rozumíš tomu, co čteš.

Psychologové tomu říkají „automatizace“: po tisících hodin cvičení stojí dovednost jen minimum vědomého úsilí.

Co se děje v mozku, když čteš v druhém jazyce?

Používá stejnou síť jako první jazyk, jen s větší aktivitou navíc. Když čteš v druhém jazyce, zvlášť v takovém, který se teprve učíš, vypadá obraz ve skeneru mozku jinak.

Víc mozkové aktivity, víc námahy

V přehledové studii zobrazovacích výzkumů z roku 2008 dospěl neurovědec Jubin Abutalebi k závěru, že druhý jazyk zpracovává stejná mozková síť jako ten první. Rozdíl je v tom, že u méně zvládnutého druhého jazyka je aktivita rozsáhlejší, a to i v oblastech spojených s kognitivní kontrolou, což dával do souvislosti se soupeřením mezi oběma jazyky. Další zobrazovací studie ukazují, které oblasti tuto práci dělají:

Nejspíš to znáš z vlastní zkušenosti. Při čtení v druhém jazyce cítíš, jak mozek pracuje usilovněji. Nejde jen o to rozumět slovům. Čteš, luštíš význam a držíš stranou slova z prvního jazyka, všechno najednou.

Ten pocit neklame. Tvůj mozek odvádí víc práce.

Soupeření mezi jazyky

Jedním z lépe doložených zjištění výzkumu dvojjazyčnosti je, že oba tvoje jazyky zůstávají aktivní, i když zrovna používáš jen jeden. Když přečteš slovo v druhém jazyce, mozek ten první čistě nevypne. Místo toho aktivuje možné kandidáty v obou jazycích zároveň.

Mozek tedy musí vynaložit práci navíc, aby vybral správný jazyk. Když si někdo, kdo mluví španělsky a anglicky, přečte anglické slovo „red“, jeho mozek na okamžik aktivuje jak anglický význam (červená barva), tak španělské slovo „red“ (síť). Tohle soupeření spotřebovává kognitivní kapacitu, a to je jeden z důvodů, proč je čtení v L2 (druhém jazyce) namáhavější.

Walter van Heuven a kolegové to ukázali v zobrazovací studii z roku 2008. Dvojjazyční mluvčí nizozemštiny a angličtiny rozhodovali, zda řetězce písmen tvoří anglická slova. Slova jako kind, což v nizozemštině znamená „dítě“, vyvolala v mozku jazykový konflikt, i když úkol nizozemštinu vůbec nevyžadoval:

Toto zjištění dokazuje, že dvojjazyčný mozek se jazykovému konfliktu nemůže vyhnout, protože slova z cílového i necílového jazyka se při čtení aktivují automaticky.

van Heuven, Schriefers, Dijkstra a Hagoort (2008)

Příklad, jak to může vypadat: řekněme, že umíš trochu portugalsky a teď čteš německy. Uvidíš „Haus“ a dřív než „dům“ tě napadne portugalské „casa“.

Zvládat tohle soupeření mezi jazyky je součástí té práce.

Právě díky námaze je to časem lehčí

A teď část, která by tě s vyčerpáním po čtení měla smířit: námaha navíc, kterou do čtení v druhém jazyce vkládáš, nepřijde nazmar. I díky ní se jazyk stává snazším.

Budování nových nervových drah

Pokaždé, když přečteš slovo v druhém jazyce, příště ho poznáš o něco rychleji. Když poprvé narazíš na „Schmetterling“ (německy motýl), musí tvůj mozek zabrat: rozpoznat neznámou kombinaci písmen, vybavit si význam, propojit ho s tím, co už znáš. Rozpoznání je pomalé.

S každým dalším setkáním jde rozpoznání o kousek rychleji, až slovo poznáš téměř automaticky. Předpokládá se, že tenhle druh učení stojí na změnách ve spojích mezi neurony, které se opakovaným používáním posilují.

Čtení přináší obrovské množství takového opakovaného setkávání v kontextu. Na rozdíl od opakování s kartičkami, kde vidíš slovo samostatně, ti čtení dává každé slovo ve smysluplné větě, a tím i víc věcí, na které ho můžeš navázat.

Mozek se časem zefektivňuje

Abutalebiho přehled ukazuje i něco povzbudivého: aktivita navíc může zmizet, jakmile se člověk, který se jazyk učí, přiblíží úrovni rodilého mluvčího, protože zpracování druhého jazyka přechází z kontrolovaného na automatičtější. Vzorec zpracování L2 (druhého jazyka) se začne podobat zpracování L1 (mateřštiny).

Jinými slovy: čím víc cvičíš, tím efektivněji tvůj mozek pracuje. Vyčerpání, které dnes cítíš po 20 minutách čtení v L2, nemusí trvat. S pravidelnou praxí je čtení méně namáhavé.

Na začátku ti třeba jedna stránka v jazyce, který se učíš, zabere deset minut a úplně tě odrovná. Když budeš dost dlouho pravidelně číst, můžeš zjistit, že čteš hodinu a připadá ti to skoro normální. Ne tak bez námahy jako v mateřštině, ale skoro.

Je dvojjazyčnost pro mozek prospěšná?

Možná, ale důkazy jsou zatím méně jednoznačné. Dává námaha při čtení v L2 tvému mozku něco i mimo samotný jazyk? Tady je, co výzkum zatím ukazuje.

Exekutivní funkce

Zvládání dvou jazyků silně zatěžuje síť exekutivní kontroly v mozku. Některé studie zjistily, že dvojjazyční lidé podávají lepší výkon v úkolech, jako je přepínání mezi činnostmi, odfiltrování rušivých vlivů nebo udržení několika informací v pracovní paměti.

Je třeba dodat, že tahle „bilingvní výhoda“ je mezi výzkumníky sporná. Metaanalýza z roku 2018 shrnula 152 studií na dospělých. Před korekcí na publikační zkreslení našla u dvojjazyčných lidí velmi malou výhodu ve třech oblastech: potlačování reakcí, přepínání mezi úkoly a pracovní paměť. Po korekci žádná výhoda nezůstala. Obraz je složitější, než naznačovaly první titulky. Méně sporné je, že samotný proces učení a používání druhého jazyka tyto systémy exekutivní kontroly silně zapojuje. Jestli se to promítá do měřitelné obecné výhody, zůstává otevřená otázka.

Zpožďuje dvojjazyčnost demenci?

Některé studie říkají, že ano, jiné, že ne. Některé z nejpřesvědčivějších výzkumů dvojjazyčnosti a zdraví mozku naznačují, že udržování dvou aktivních jazyků buduje „kognitivní rezervu“, jakousi odolnost nervové soustavy, která by mohla pomáhat chránit před úbytkem kognitivních schopností ve stáří. Tenhle výzkum se stále vyvíjí a dá se snadno přecenit.

Ve studii z roku 2007 se 184 pacienty, kterým byla v paměťové ambulanci diagnostikována demence, se u dvojjazyčných pacientů příznaky objevily o 4 roky později než u jednojazyčných. Studie z roku 2014 sledovala 1 067 španělsky mluvících přistěhovalců v New Yorku až 23 let a zjistila, že dvojjazyčnost nesouvisela s pomalejším poklesem kognitivních schopností ani s nižším rizikem demence. A souvislost neukazuje, že by jedno způsobovalo druhé.

Navrhované vysvětlení je dlouhodobá, složitá duševní činnost po mnoho let, a to je druh činnosti, který čtení v L2 zahrnuje.

Co to znamená pro tvoje čtení

Když rozumíš neurovědě čtení v L2, změní se i to, jak se na své cvičení díváš.

Vyčerpání je dobré znamení

Když po čtení v jazyce, který se učíš, cítíš duševní únavu, neznamená to, že to děláš špatně. Znamená to, že tvůj mozek tvrdě pracuje. Dělej si přestávky, když je potřebuješ, a pamatuj, že únava není známka selhání.

Podívej se na těch 20 minut před přestávkou jinak. Jasně, že cítíš únavu: tvůj mozek dělá víc práce než v mateřštině. Těch 20 minut je trénink, ne omezení.

Pravidelnost je důležitější než délka

Výzkum paměti mnohokrát ukázal, že cvičení rozložené v čase si pamatujeme lépe než stejné množství cvičení natlačené do jednoho sezení. Říká se tomu efekt rozložení; Cepeda a kolegové zhodnotili 317 experimentů na tohle téma v roce 2006. Takže pokud máš na čtení zhruba dvě hodiny týdně, 15 až 20 minut denně ti nejspíš dá víc než jedno dvouhodinové sezení.

Každodenní čtení také znamená, že se se stejnými slovy potkáš znovu po nějaké pauze, a přesně o takovém opakování efekt rozložení je.

Kontext obohacuje stopy v mozku

Když se slovo naučíš v kontextu (obklopené dalšími slovy, zasazené do smysluplné věty, napojené na příběh), máš víc věcí, na které ho můžeš navázat, než když se ho učíš samostatně.

Neuložíš si jen „Schmetterling = motýl“. Uložíš si „Schmetterling = motýl, na zahradě, na jaře, vedle slov o přírodě“. Tyhle vazby ti dávají víc cest, jak si slovo vybavit, když ho potřebuješ. I proto jsem Simply Fluent postavil na čtení: překlad, který si uložíš, se zobrazuje nad tím slovem nebo spojením v každé knize, kterou potom čteš, takže ho potkáváš pořád v nových větách.

Mozek se přizpůsobuje tomu, co cvičíš

Zlepšuješ se v tom, co cvičíš, ale nezůstane to pěkně uzavřené v jedné dovednosti. Když jsem se učil nizozemsky, neměl jsem skoro žádný trénink poslechu. Aplikace ještě neměla zvuk a nizozemštinu jsem skoro neslyšel. Četl jsem každý večer a pak jsem zjistil, že rozumím slovům, která lidé kolem mě říkají. Sám jsem se divil.

Pro všestranné zvládnutí jazyka kombinuj čtení s dalšími způsoby, jak jazyk přijímat i aktivně používat. Ale pokud je čtení tvoje hlavní cvičení, je to pevný základ, na kterém se dá stavět. Jakmile jsem začal číst nizozemsky, bylo čtení skoro všechno, co jsem dělal, a dostalo mě to tak daleko, že jsem rozuměl prohlídce města vedené celé v nizozemštině.

Od namáhavého k automatickému

Cesta od namáhavého čtení k automatickému vypadá obvykle zhruba takhle:

Rané fáze: širší mozková aktivita. Vysoké kognitivní úsilí. Pomalé zpracování. Časté vyčerpání. Silná závislost na překládání a exekutivní kontrole.

Střední fáze: zpracování zrychluje. Zvládneš číst déle v kuse. Překládání je méně vědomé.

Pokročilé fáze: mozková aktivita se víc podobá čtení v mateřštině. Zpracování je z velké části automatické. Čtení je potěšení, ne námaha.

Jednou si možná všimneš, že už čteš dlouhou dobu a mateřština ti ani jednou nepřišla na mysl. Už nepřekládáš. Prostě čteš.

Není to zázrak. Jsou to tisíce přečtených stránek, z nichž každá tu další o malinko usnadní.

Čti dál

Pokaždé, když otevřeš knihu v jazyce, který se učíš, učíš se slovní zásobu a gramatiku a zároveň trénuješ mozek, aby jazyk zpracovával s menší námahou.

Obtížnost, kterou cítíš, není známkou toho, že je něco špatně. Tvůj mozek tvrdě pracuje, protože se učí číst v druhém jazyce.

Tak si vezmi tu knihu a přečti si svých 15 minut. Námaha, kterou cítíš dnes, je to, co ti usnadní další stránku.

Bylo to užitečné?

Začni knihu ještě dnes večer.

Knihy ve 45 jazycích a 30 dní Premium pro každého.

Stáhnout v App StoreZískat na Google Play