Novoroční předsevzetí naučit se jazyk: realistické cíle

Proč předsevzetí naučit se cizí jazyk tak často vydrží jen pár týdnů a jak si dát cíle, které se dají dodržet. Podloženo výzkumem návyků a motivace.

Oblíbené předsevzetí, které se těžko dodržuje

Je leden. Sociální sítě jsou plné lidí, kteří oznamují, že se „letos naučí francouzsky“ nebo „budou plynule mluvit japonsky“. Energie je obrovská. Aplikace jsou stažené. Učebnice koupené.

To těžké přijde o pár týdnů později, až ta energie vyprchá.

Když takové předsevzetí uvadne, není to tím, že by lidé byli líní nebo to nemysleli vážně. „Naučit se jazyk“ je oblíbené předsevzetí, a zároveň špatně definované. Když je cíl mlhavý a časový plán nereálný, neúspěch není vada charakteru. Je to předvídatelný výsledek špatně nastaveného cíle.

Dobrá zpráva? Jazykové cíle, které vydrží přes únor, přes léto a až do dalšího roku, si dát můžeš. Stačí vědět, jak dlouho učení jazyka ve skutečnosti trvá, a zaměřit cíle na proces místo na výsledky.

Pojďme si říct, jak dlouho to trvá

Americký Foreign Service Institute (FSI) už desítky let školí diplomaty v cizích jazycích. Jeho odhady, jak dlouho trvá rodilým mluvčím angličtiny dosáhnout v mluvení a čtení úrovně „General Professional Proficiency“, patří k nejcitovanějším číslům vůbec a stojí za to podívat se na ně poctivě. Jednu věc měj na paměti: jde o týdny studia na plný úvazek a hodiny níže jsou jen hodiny výuky.

Kategorie I (nejblíže angličtině)

Španělština, francouzština, italština, portugalština, nizozemština, norština, švédština, dánština, rumunština

Odhadovaná doba: 24–30 týdnů (600–750 hodin výuky)

Při hodině denně je to zhruba rok a půl až dva roky. Při 30 minutách denně spíš tři až čtyři roky.

Kategorie II (střední vzdálenost)

Němčina, haitská kreolština, indonéština, malajština, svahilština

Odhadovaná doba: přibližně 36 týdnů (900 hodin výuky)

Kategorie III (výrazné rozdíly)

Ruština, hindština, turečtina, polština, čeština, řečtina, hebrejština, finština, maďarština

Odhadovaná doba: přibližně 44 týdnů (1 100 hodin výuky)

Kategorie IV (nejdál od angličtiny)

Japonština, mandarínská čínština, kantonština, korejština, arabština

Odhadovaná doba: 88 týdnů (2 200 hodin výuky)

Při hodině denně trvá u jazyka kategorie IV cesta k profesionální úrovni zhruba šest let.

Proč tahle čísla osvobozují, místo aby odrazovala

První reakcí na ta čísla může být zděšení. Ale uvaž tohle: tyhle doby popisují profesionální úroveň, tedy schopnost probírat složitá témata s nuancemi a přesností. Tu nepotřebuješ k radosti z knihy, k běžnému rozhovoru ani k pohodlnému cestování.

Funkční čtenářská dovednost, tedy schopnost užít si román s občasnou pomocí slovníku, je mnohem nižší laťka než profesionální úroveň. Dosáhneš jí proto o hodně dřív, než říkají čísla výše.

Nejde o to tě vyděsit. Jde o to mít cíle odpovídající realitě a nevzdat to z frustrace ve chvíli, kdy po šesti měsících občasného učení „nemluvíš plynule“.

Proč jazykové cíle selhávají

Past výsledku

„Mluvit plynule španělsky“ je výsledkový cíl. Je také mlhavý, vzdálený a úplně mimo tvou přímou kontrolu. Nemůžeš se rozhodnout, že zítra budeš mluvit plynule. Můžeš se rozhodnout jen o tom, co uděláš dnes.

Výsledkové cíle umí roztočit bludný kruh: týdny tvrdě pracuješ, otestuješ se, máš pocit, že se skoro nic neposunulo, ztratíš chuť a skončíš. Problém není v tvém úsilí. Problém je, že pokrok v jazyce je v krátkém horizontu špatně vidět.

Příklad. Řekněme, že v lednu začneš s cílem „do léta se domluvit korejsky“. V dubnu si sotva objednáš jídlo, máš pocit selhání a přestaneš. Teď si představ jiný typ cíle: „číst každý den 20 minut korejsky“. Tenhle cíl se dá splnit každičký den bez ohledu na úroveň, takže v dubnu není v čem selhat.

Co o motivaci říká výzkum

Výzkum motivace při učení jazyků sahá k Robertu Gardnerovi a Wallaceovi Lambertovi, kteří v roce 1959 publikovali studii Motivational variables in second-language acquisition. Rozlišení, kterým jsou známí, popisuje Gardnerova disertace se stejným názvem z roku 1960: integrativní orientace znamená chtít se stát součástí komunity, která daným jazykem mluví, kdežto instrumentální orientace znamená učit se jazyk kvůli známkám ve škole nebo kvůli práci. V jeho studii 83 anglicky mluvících středoškoláků, kteří se učili francouzsky, měl integrativní motiv pro dosažení dvojjazyčnosti značný význam. O desítky let později průzkum mezi více než 8 500 maďarskými žáky, který provedli Kata Csizér a Zoltán Dörnyei, ukázal, že integrativnost je v jejich motivaci i nadále vůbec nejdůležitějším faktorem. O detailech se stále vedou spory, ale tímto výzkumem se táhne jedna společná nit: touha sblížit se s jazykem a lidmi, kteří jím mluví, obvykle lidi donese dál než učení jen z povinnosti.

Pro stanovování cílů je to důležité. Pokud tvé cíle stojí výhradně na vnějších výsledcích („složit zkoušku B2“, „udělat dojem na rodinu partnera“), možná se spoléháš na méně odolný druh motivace. Pokud stojí na opravdovém zájmu („číst příběhy, které mě baví“, „objevovat témata, která mě zajímají“), čerpáš z toho druhu, který lidi drží u věci celé roky.

To neznamená, že vnější cíle jsou špatné. Znamená to, že by neměly být to jediné, co tě žene.

Způsob stanovování cílů, který funguje

Krok 1: zvol si procesní cíl, ne výsledkový

Místo „mluvit plynule“ zkus:

  • „Číst každý den 20 minut španělsky“
  • „Dočíst každý měsíc jednu knihu ve francouzštině“
  • „Přečíst každý týden tři zpravodajské články v němčině“
  • „Uložit si při každém čtení překlady 10 nových slov nebo frází“

Procesní cíle máš plně ve svých rukou. Buď dnes 20 minut čteš, nebo ne. Žádná nejasnost, žádný posouvající se cíl, žádný důvod k pocitu selhání, když si sedneš a odvedeš práci.

Krok 2: udělej ho tak malý, že nebudeš mít výmluvu

Častá chyba při stanovování cílů je přehnaná ambice. Ne že by ambice byla špatná, ale ambiciózní denní cíl se snadno nesplní, a nesplnění v tobě může vyvolat takový pocit viny, že skončíš.

„Číst 20 minut“ je dobré. „Číst 5 minut“ je lepší, pokud to znamená, že to uděláš opravdu každý den, a ne jen většinu dní.

Zkus se zavázat k jedné stránce denně. Jedné stránce. Je to jako dát si pravidlo udělat jeden klik denně. Jeden zvládne skoro každý. Ale když už jednou ležíš na zemi, můžeš jich rovnou udělat pár navíc. Některé dny přečteš deset stránek, protože tě příběh chytne. Ale ve dnech, kdy ti nezbývá energie, je jedna stránka zvládnutelná. Laťka je tak nízko, že se těžko hledá výmluva, proč den vynechat.

Drobný návyk, který rok udržíš, se ti vyplácí pořád dál. Ambiciózní rutina, kterou po pár týdnech opustíš, se ti přestane vyplácet v den, kdy ji opustíš.

Krok 3: sleduj proces, slav série

Co se měří, to se dělá. Ale měř proces, ne výsledek.

Sleduj:

  • Dny, kdy čteš (cílem jsou série)
  • Dokončené stránky nebo kapitoly
  • Dočtené knihy
  • Uložené překlady

Nesleduj:

  • „Jak plynule si připadám?“ (příliš subjektivní, mění se každý den)
  • Srovnání s ostatními (pro tvou cestu je bezvýznamné)
  • Jestli rozumíš „dost“ (žádné dost neexistuje, existuje jen víc než včera)

Obyčejný kalendář, kde si odškrtneš každý den, kdy čteš, návyk zviditelní. Jakmile máš za sebou řadu dní, možná zjistíš, že ji nechceš přerušit.

Krok 4: zabuduj pružnost, ne únikové cesty

Vždycky se něco semele. Onemocníš, odjedeš na dovolenou, přijde brutální pracovní týden. Počítej s tím.

Místo „číst každý den, jinak je to selhání“ zkus „číst aspoň 5 dní v týdnu“ nebo „když den vynechám, další den čtu dvojnásobek“. Cílem je, aby návrat byl snadný, ne trestat se za to, že jsi člověk.

Výzkum Lally et al. z roku 2010, publikovaný v European Journal of Social Psychology, zjistil, že vytvoření každodenního návyku trvalo v průměru 66 dní, s rozpětím od 18 do 254 dní. A hlavně: vynechání jediného dne vytváření návyku nijak podstatně neovlivnilo. Vynechaný den tedy není důvod to vzdát.

Krok 5: naplánuj si čtvrtletní bilanci

Každé tři měsíce se posaď a poctivě zhodnoť:

  • Baví mě to? Pokud ne, co by to zpříjemnilo?
  • Je můj denní cíl příliš vysoký, příliš nízký, nebo tak akorát?
  • Mám dočtené nějaké knihy? Jak si ta poslední stojí ve srovnání s první?
  • Potřebuji změnit čtivo (lehčí, těžší, jiný žánr)?

Tady dolaďuješ: nejde o to se soudit, ale vylepšit systém.

Čtenářské cíle: ty, které se dodržují nejsnáz

Je důvod, proč se ke čtení jako metodě učení jazyků pořád vracím: je to jeden z návyků, které se udržují nejsnáz.

Čtení nepotřebuje druhého člověka (na rozdíl od konverzace). Nepotřebuje konkrétní čas ani místo (na rozdíl od kurzu). Nepotřebuje vybavení ani internet (na rozdíl od mnoha aplikací, zvlášť pokud máš knihy stažené pro čtení offline). A dokonale se přizpůsobí času, který máš, od pěti minut v autobuse po dvě hodiny v neděli odpoledne.

Srovnej dvě předsevzetí: „učit se hodinu denně španělsky“ a „přečíst před spaním jednu kapitolu španělské knihy“. To první zní jako domácí úkol. To druhé jako odměna. A sčítá se to: pokud má kniha kolem 30 kapitol, jedna kapitola za večer je zhruba kniha za měsíc.

Čím snazší návyk, tím déle vydrží. Když je překlad slova okamžitý a nikdy neztratíš místo, kde zrovna čteš, přestane těch 20 minut před spaním připomínat učení a začne to být čtení.

Jak vypadá realistický pokrok

Nikdo nezměřil harmonogram měsíc po měsíci a tvé tempo bude záviset na jazyce, na tom, co čteš, a na tom, kolik už umíš. Ale pro konkrétní představu jeden příklad. Řekněme, že čteš 20 minut denně v jazyce kategorie I (španělština, francouzština, italština). Tvůj rok by mohl vypadat zhruba takto:

Měsíce 1–3: čtení je pomalé a hledáš spoustu slov. Je to těžké. Ke konci tohoto období si možná všimneš, že na stránku hledáš méně slov než na začátku.

Měsíce 4–6: rychlost čtení roste. Možná začneš vybírat knihy podle zájmu, ne podle obtížnosti, a víc odstavců dává smysl hned na první přečtení.

Měsíce 7–9: možná se přistihneš, že čteš pro radost a otáčíš stránky proto, že chceš vědět, co bude dál, ne proto, že je to tvůj denní cíl.

Měsíce 10–12: čtení je pohodlnější a zvládneš i složitější texty.

Byla by to „plynulost“? Ne. Byl by to skutečný, viditelný pokrok? Ano.

Jediné předsevzetí, na kterém záleží

Zapomeň na „mluvit plynule“. Zapomeň na „složit zkoušku“. Zapomeň na „udělat dojem na všechny u večeře“. To všechno se může stát, ale jsou to vedlejší účinky, ne cíle.

Jediné předsevzetí, na kterém záleží, zní: sednout si a číst, většinu dní, po dobu, kterou dlouhodobě utáhneš, s texty, které tě baví.

Když budeš rok číst pravidelně, byť jen 15 nebo 20 minut denně, možná tě překvapí, kam až se dostaneš. Ne díky dokonale dodrženému plánu, ale proto, že si ke čtení sedneš dost často na to, aby efekt složeného úročení odvedl svou práci.

Postavil jsem Simply Fluent tak, aby čtení v cizím jazyce bylo co nejjednodušší a jediné, co stojí mezi tebou a pokrokem, bylo pravidelně si sednout ke čtení. Asi po osmi měsících každodenního čtení v portugalštině jsem vešel do knihovny, vzal z police knihu a prostě ji přečetl. Bez aplikace, bez pomoci. Tam mě tenhle proces dovedl.

Dej si cíl, který dodržíš. Začni dnes. A měj s procesem trpělivost. Pokrok je ze dne na den špatně vidět.

Bylo to užitečné?

Začni knihu ještě dnes večer.

Knihy ve 45 jazycích a 30 dní Premium pro každého.

Stáhnout v App StoreZískat na Google Play